Akce 238

Stromy života

Strom života

„Když se nebudeš bát chovat se nepředvídatelně, z jistoty se dostaneš na nejisté území, kde nic není nemožné.“

Deepak Chopra

 

Svou letošní letní dovolenou jsem strávil jinak, než v předchozích mnoha letech. Chodil jsem hodně do přírody, jezdil na kole a snažil jsem se být co nejvíce venku. Pobyt v přírodě je nádhera! Napadají vás tam podivuhodné myšlenky! Během léta se mi dohromady spojilo, několik věcí. Předně jsem četl v časopise „Téma“ rozhovor s jakýmsi světovým odborníkem na životní prostředí, biologii a ekologii. Tento vědec tvrdil, že existuje velmi prosté jednoduché řešení, jak vyčistit celou planetu Zemi od znečištění všeho druhu způsobeného člověkem. Měl na mysli jak vzduch, tak půdu, oceány, prostě všechno. Říkal, že v případě, pokud by lidstvo vysadilo v dohledné době (tak do 70 let) navíc jednu miliardu stromů, pak si příroda se vším poradí sama a možná, že bychom mohli zase pít vodu z řek nebo studánek a dýchat naprosto čistý vzduch bez prachu a jedovatých příměsí.

Nechal jsem to být a dál jsem chodil do přírody. Tam jsem si vzpomněl na známý film „Forrest Gump“, kde hlavní hrdina začne v jedné fázi svého života běhat. Nic zvláštního tím nesleduje, běhá, protože chce běhat. A kupodivu se k němu přidávají další lidé, až vznikne jakési spontánní hnutí lidí, kteří rádi běhají. V té chvíli jsem si řekl, že Česká republika nejsou Spojené státy americké a zase to pro mě bylo vyřízené.

A pak to přišlo jako blesk z čistého nebe! Najednou jsem v určitém momentu, který byl kratší než vteřina, pochopil, že naše budoucnost je světlá! Není vůbec temná, jak se nám snaží namluvit všechna informační média.

Přesně naopak!

To, co se nyní děje, je pouhá korekce chybně nastoupené cesty. Když zvolíte špatný směr, nemůžete dojít do cíle. Najednou bylo ve zlomku vteřiny všechno křišťálově jasné! Naše světlá budoucnost je však podmíněna naší pozitivní aktivitou. Budoucnost není předem daná, záleží na nás samotných.

Začal jsem si představovat, jak sázím stromy.

Na své vlastní zahradě jsem jich vysázel dost. Mám okrasnou zahradu, v níž jsou desítky tújí i místo plotu. Ale to nebude stačit – už tam nemám na stromy téměř žádné volné místo.

Jak to udělat?

Pak mě napadlo, že bych mohl přesvědčit kolegyně a kolegy v práci, ve škole. Řekl jsem si, že když se mi nepodaří přesvědčit ani je, pak to nemá smysl dál šířit. Začátkem září 2020 jsem nejprve sezval naše odborné učitele teoretického i praktického vyučování, kteří vyučují žáky z učebního oboru „zahradník“ a podělil jsem se s nimi o svou myšlenku. Překvapilo mě, že všichni jednomyslně souhlasili, i když jsem jim říkal, že to budeme muset dělat třeba v sobotu ve svém volném čase.

Pak mě napadlo pojmout celou akci sázení stromů jako radostný „happening“, který by měl význam i jako propagace naší školy na veřejnosti, ale to byl jen podružný vedlejší cíl. Hlavní je vysadit miliardu stromů navíc. Při jednání se spolupracovníky vyvstaly zcela praktické otázky. Například, kolik stromů vysadit? Kde je seženeme? Jak si zajistit místo na sázení a s kým to domluvit?

Shodli jsme se na tom, že každý zaměstnanec a každý žák naší školy by mohl vysadit za sebe jeden svůj strom. Nazvali jsme to „AKCE 238“. Máme 38 zaměstnanců a 190 žáků, přičemž naším cílem je mít ve škole 200 žáků, takže těch deset prozatím neexistujících žáků jsme připočetli také, protože v blízké budoucnosti naše škola dosáhne tohoto počtu žáků. Tak proč s nimi nepočítat dopředu?

V další fázi jsem s tímto plánem „AKCE 238“ seznámil naše učitele. Byli také pro. To už jsme opět zavírali školu a posílali žáky domů „distančně studovat“. Plánovali jsme postupovat v kruzích, jako když hodíte kámen do vody, a ten vyvolá na hladině řadu soustředných kruhů. První kruh, kterým jsme začali, bylo město Vodňany. Paní Jana Hromádková, učitelka odborného výcviku žáků z oboru zahradník, oslovila pana ing. Karla Stuchlíka, vedoucího odboru životního prostředí města Vodňany. Opět mě potěšil velmi vstřícný postoj pana ing. Stuchlíka. Ještě předtím jsem informoval o našem záměru zřizovatele školy, a to vedoucího školského odboru Mgr. Traoreho, který ho také přijal kladně.

V současné době máme připraveno k výsadbě 50 ovocných stromků s tím, že nejprve by sázeli stromy zaměstnanci školy a až pak bychom zapojili do akce žáky. Máme k dispozici místo k výsadbě v katastru města Vodňany, které nám určil odbor životního prostředí. Měli jsme i konkrétní termín, totiž tuto sobotu 24. října 2020. Přesto jsme se rozhodli prozatím akci odložit na listopad. Měl to být veselý „happening“, kde by byli patrně všichni zaměstnanci školy, chtěli jsme to fotografovat, natáčet a pak umístit na školní webové stránky, na školní Facebook a Instagram. Když jsme si však uvědomili, jak by to vypadalo – totiž pouhých šest povolených osob, které jsou zavázané v rouškách – tak to bychom s těmito fotografiemi velkou propagaci dobrému záměru neudělali.

Sázet budeme v dohledné době v každém případě! Buď ještě teď na podzim, nebo na jaře 2021, a to tak dlouho, až bude všech 238 stromů za SOUs Vodňany vysazeno.

Zároveň bychom chtěli vyzvat další školy, instituce, dobrovolníky a všechny lidi dobré vůle, kteří jsou schopni se k něčemu takovému zorganizovat, aby nám pomohli. Vedoucí našeho školského odboru pan Mgr. Traore mě upozornil na webové stránky www.sazimebudoucnost.cz , což pro mě znamená, že nejsme sami, a nezáleží vůbec na tom, kdo s tímto nápadem přišel první – tady se zdá – že naše škola to není. Ale to nevadí, nejde o soutěživost, jde o úspěch dobré věci. Osobně to považuji spíš za synchronicitu.

Velcí světoví spisovatelé a režiséři tento problém zobrazují ve svých dílech už přes padesát let. Vezmeme-li třeba dílo J. R. R. Tolkiena Pán prstenů a jeho filmovou podobu, kde personifikované stromy vytáhnou své kořeny z půdy a vydají se na pochod do války proti „mechanizovanému Mordoru“, který představuje naprosté zlo a hrozbu zničení veškeré přírody a všeho lidského. Podobně je tomu ve filmu Avatar, kde je sice děj zasazen na jinou planetu, ale konflikt je stejný. Proti sobě stojí bezcitná technologická společnost, která hledí jen na těžbu surovin a své zisky, a původní obyvatelé planety, kteří do příchodu vetřelců žili v naprostém souladu s přírodou.

Další filmové řešení tohoto konfliktu je sugestivně podáno ve filmu Elysium. Bohatí obyvatelé planety Země se odstěhují do rajského Elysia, které je na oběžné dráze Země a odtud řídí své továrny na Zemi a osobně jim nevadí, že pro 99,9 % obyvatel planety není k dispozici ani čistý vzduch k dýchání ani přiměřená zdravotní péče.

V té souvislosti bych jako poslední příklad uvedl i rozsáhlou románovou science fiction ságu Isaaca Asimova Nadace, kde je budoucnost dvojího druhu. První představuje planeta Trantor, kde už nerostou stromy (kromě zahrad císařského paláce), a celý povrch planety je pokryt budovami, továrnami, dálnicemi, kosmodromy, prostě infrastrukturou. Naproti tomu existuje lidmi osídlená zalesněná planeta Gaia, kde jsou její obyvatelé tak úzce spojeni s přírodou, že když chce posádka rakety odvézt jednu obyvatelku z planety pryč, začne hned na palubě umírat a musí být vrácena zpět do svého ekosystému.

Máme před sebou jednoduchou volbu.

Chceme žít v budoucnosti na Trantoru, nebo na Gaie?

Případně se dohodnout na rozumném kompromisu, kdy nám technologie budou sloužit, ale nebudou ničit přírodu a zdraví lidí?

Závěrem bych chtěl říci, že v současné době jde o hodně. Budoucnost je světlá, plná čerstvého kyslíku, který vytvoří miliarda stromů navíc. V této budoucnosti nejsou žádná omezení, která by lidem znemožňovala svobodně dýchat. Budoucnost je světlá, ale jen v případě, že si nenecháme pro svou pasivitu vnutit budoucnost temnou. Pro začátek sázejme stromy!

Mgr. Pavel Kotál za tým spolupracovníků SOUs Vodňany

 

 

obrázky z Tree Vectors by Vecteezy a Pro-creative.cz

Facebook Instagram YouTube